CHOV PAPOUŠKÚ

S chocholkou na hlavě

Korela chocholatá je typickým papouškem Austrálie. Obývá hlavně vnitrozemí, při velkém suchu i pobřeží. Vyskytuje se především v otevřené krajině s vysokými stromy a porosty blahovičníků, kde migruje v hejnech 10 až 50 jedinců za vodou i potravou.
O korele se poprvé zmiňuje John Gould, který ji popsal při své cestě po Austrálii v roce 1840. Pravděpodobně v témž roce byly dovezeny do Evropy. První odchov se podařil H. Lenkfeldovi v roce 1858, od té doby obliba korel stoupala.

Třetí noha

Velikost korely odpovídá zhruba našemu menšímu kosovi. Délka těla dosahuje 32 cm, křídlo je dlouhé 16 cm, rozpětí měří 37cm, délka ocasu je 15 cm. Hmotnost korely se pohybuje mezi 70 - 90 g. Rozměry volně žijících korel se příliš neliší, jen v délce ocasu je deseticentimetrový rozdíl. U volně žijících je delší.
Nejcharakterističtějším znakem korel, jako všech papoušků, je zobák. Horní, hákovitě zahnutá část zobáku přesahuje přes dolní. Horní čelist je pohyblivě spojena s lebkou kloubem. Tento nezbytný orgán využívají nejen k loupání semen, ale i k přidržování se při šplhání.. Je to taková jejich třetí noha.
Dalším morfologickým znakem je utváření nohou a prstů. První a čtvrtý prst směřuje dozadu, druhý a třetí dopředu. Korele to dává schopnost, pokud má tu možnost, mistrně šplhat po větvích. Všeobecně se tvrdí, že si korely potravu do zobáku nepodávají.
Pohlavní dimorfismus je méně výrazný, ale u přírodně zbarvené korely ho lze snadno rozlišit podle žlutě zabarvené hlavy samce, od chocholky přes líce až po hrdlo. Samici poznáme podle matnějšího zbarvení lící a mramorování na spodní straně žlutých ocasních pér.

Klec nebo voliéra ?

Útočištěm korely v bytě je klec. Musí být jednoduchá, prostorná, praktická, snadno umyvatelná a vhodně umístěná. Pro korelu, kterou si chceme ochočit, si spíše vybereme klec menší. V té rychleji zkrotne a je pak přítulnější. Vyhovující jsou rozměry základny 40 x 35 cm a výškou 35 cm. Klec by měla být z pevného, nejlépe kovového materiálu. Dno má být výsuvné a snadno omyvatelné.
Nejvhodnější bidýlka jsou z tvrdého dřeva o průměru 1 - 2 cm nebo využíváme větve nejedovatých stromů a keřů ( topol, bříza, líska, ovocné stromy).
Klec by měla být umístěna na světlém, vzdušném místě, bez nebezpečí průvanu. Korela se musí cítit bezpečně, někdy je lepší klec pověsit ve výši hlavy (asi 170 cm od podlahy). V kleci nesmí chybět miska na krmení a na vodu.
Miska na krmivo by měla být hluboká, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám potravy. Na vodu se dnes již častěji používají automatické napáječky. Nesmíme zapomínat denně měnit vodu a napáječku proplachovat.
Velikost voliéry není nijak omezena. Korely jsou výbornými letci, proto by jim délka voliéry vyhovovala i 5 - 6 metrů, ale v praxi se spíše setkáme s délkou 2 metry a šířkou 0,8 m. Za vyhovující výšku voliéry můžeme považovat 2 metry. Vnitřní vybavení je podobné jako vybavení klece.
Korely jsou velmi snášenliví papoušci. Nejvhodnějšími spolubydlícími pro korely jsou andulky a zebřičky. Žádné závažné problémy se ale nevyskytují ani při chovu s dalšími ptáky.
Jejich domovem je Austrálie, která je typická velkými teplotními rozdíly mezi dnem i nocí. V noci klesají teploty k 0°C, denní teploty pak vystupují až ke 30°C. To vysvětluje jejich značnou odolnost vůči chladu. Když jsou mírné zimy bez mrazivých výkyvů, dají se držet ve venkovních voliérách téměř celoročně.

Co do zobáčku ?

Výživa korely není tak úplně jednoduchá. Všeobecně platí, že větší spotřebu mají mladí ptáci, ti dospělí v době toku a v době krmení mladých. V průměru se počítá asi 30 gramů zrnin na dospělého jedince a den. Základní směs se skládá z prosa, neloupaného ovsa, slunečnice, pšenice a lesknice s přídavkem semence a loupaného ovsa. Krmivo se doporučuje smíchat s minerálními a vitaminovými přípravky, které se dají zakoupit v zoo prodejnách. Je vhodné několikrát do týdne, ale klidně i denně, podávat ovoce, zeleninu a zelené krmení (list smetánky lékařské, kopřivy, nebo ptačince). Z krmiv živočišného původu se mohou podávat vařená vejce, tvaroh nebo daphnie. Chovatelé si vyrábějí i různé míchanice, např. směs nastrouhané mrkve, vajec a strouhanky nebo piškotů. Přidávají i tvaroh, nasekané zelené krmení, vločky, pár kapek rybího tuku atd. Tuto směs většinou ptáci bez problému přijímají.

Papoušek začátečníků

Korely se všeobecně považují za papoušky začátečníků a je známo, že pravidelně hnízdí. To však platí pouze u vhodně sestavených párů. Ve většině případů k sobě oba ptáci přilnou a jejich "manželství” trvá celý život.
Příprava k hnízdění korel není složitá. Hlavní důraz se klade na výživu. Pokud chováme pár ve venkovní voliéře a plánujeme první snůšku již na jarní dny, musíme začít již v polovině ledna s krmnou stimulací páru. Důležitá je výživná kondice samce i samice. Proto nešetříme s podáváním míchanic zeleného krmení, naklíčeného zrní, ale také přidáváme ovoce a zeleninu.
V polovině března dáváme do voliér budky nebo otevíráme stálé budky, které jsme na zimu uzavřeli.
Po prvním páření se asi za 10 dnů objeví první vejce. Samice pak snáší každý druhý den. Snůška většinou činí 3 - 7 bílých vajec. Korely jsou jediné z australských papoušků, které se při sezení střídají. Samec sedí většinu dne a samice v noci.
Po 18 - 21 dnech se líhne první mládě, další se líhnou obden. Mláďata jsou téměř holá se žlutým chmýřím.V době krmení mláďat je nutné poskytnout rodičům dostatek krmení.
Mladé korely vyletují za 3 - 4 týdny a někdy v té době již samice má v hnízdě další snůšku. Rodiče mláďata dokrmují ještě zhruba tři týdny po vylétnutí. Po dvou týdnech je ale mládě již schopno samo přijímat potravu a je možno ho odebrat od rodičů. V tomto věku je také nejlepší doba pro odběr mladých na ochočení.
Zpravidla necháváme hnízdit páry třikrát do roka.
Korely se chovají v různých barvách a mutacích. To je již ale záležitost vyšších nároků na teoretickou připravenost , cílevědomost a svědomitost chovatele.